Už mi, lásko, není dvacet let.../I´m not twenty anymore, my love.../je n'es plus vingt ans, mon amour...

Dnes se raduju. Redmo mého zaníceného oka se stává opět bílým, kašel "udussehnáto" po třídýdenním otravování odešel a mé záhadně naražené žebro (či co to je) bolí o mnoho méně. Jak je to lidské tělo křehké!

Tak dnes pár fotek s dětmi - vzpomínka na doby totálního zdraví, her a čistého, bezbalastného radování se z maličkostí.


I´m having a joy today. The red of my eye is getting white again, the caugh "udussehnáto" is gone after threeweeks bothering and my mysteriously cracked rib (or what it is) hurts less. How is the human body fragngible!

So today some pictures with children - the memory of times of total health, games and cloudless joy at little things.

Je suis heureuse aujourd'hui. Le rouge de mon oeil devient blanc de nouveau, la toux "udussehnato" est partie apres seulement trois agaçantes semaines et ma mysterieuse cote félée (ou je sais pas quoi) me fait moins souffrir. Le corps humain est vraiment une machine fragile!

Alors donc aujourd'hui, quelques photos avec des enfants - Le temps memorable de la pleine santé, du bonheur des choses simples et sans nuages.